Jsem druhanda! Ano, správně čtete, přeprala jsem všechny zkoušky a nyní nastalo blažené období zvané prázdniny!
A jak se mi povedlo semestr ukončit již 16. 5.? Dočtete se, stačí se jen podívat na více info!
Jsem druhanda!
////Tři knihy za cenu srdce! | Instagramová soutěž
//Huí, na instagramu jsem překonala sto sledujících, což je naprosto šílené! Fakt strašně moc děkuji všem těm zlatíčkům, co mě sledují, komentují, srdíčkují a podobně! Je to pro mě vážně neskutečná motivace!
A právě proto, že jste VY tak neskutečně úžasní, jsem se rozhodla uspořádat soutěž. Mám tu tašku plnou vyřazených knih, které už nikdy číst nebudu, takže je chci prodat/darovat. A jednou z nich je právě…
Continue reading “Tři knihy za cenu srdce! | Instagramová soutěž”
Zkouškové – už zase!?
// |
| Zdroj |
Ani jsme nestihli mrknout a letní semestr je najednou pryč. Už jen zápočtový týden a jsou tu zase zkoušky! Neuběhlo to nějak rychle? Zatraceně, proč to netrvá déle? Co teď!?
A co když takový šílený zmatkář a stresař, co vše potřebuje na 100 % naplánované, dostane dvoje antibiotika, co ho totálně odrovnají?
 |
| Zdroj |
Nový Green chytí za srdce každého | Jedna želva za druhou
//
| Zdroj |
Každý, kdo se alespoň trochu pohybuje v Young Adult četbě musel někdy slyšet o Greenovi. Před pár lety frčelo Hvězdy nám nepřály, potom jedna kniha střídala druhou a pak nastalo ticho po pěšině. Všichni napjatě čekali, co (a jestli vůbec něco) se bude dít.
 |
| Zdroj |
A najednou to tady fakt je. Jedna želva za druhou se šíří knižním světem, jako obrovská lavina na sebe nabaluje další a další věci. Nejspíš budete jako já – budete k tomu přistupovat skepticky.
To je ale velká chyba.
Continue reading “Nový Green chytí za srdce každého | Jedna želva za druhou”
Roztomilé malé lhářky v novém?
// |
| Zdroj |
Nevím, kolik z vás zná Roztomilé malé lhářky (v originále Pretty Little Liars), ale jednu dobu to byl velký hit. Z napínavého seriálu se ale postupem času stalo ždímání peněz a nové série ztrácely na smyslu. Ani ty knihy nebyly ony. Pak se ovšem objevila série Hra lží (v originále The Lying Game) a autorka znovu vystřelila vzhůru. Seriál se klasicky od děje knih odklonil a nezískal velkou popularitu.
 |
| Zdroj |
A nyní se objevila (dobře, já jsem objevila) série Perfekcionistky. Kdo ví, zda bude i seriál (ale předpokládám, že ano), ale ač jsem tomu nedávala moc šancí, první díl si mě zcela získal.
Jak jsem již zmínila, série se jmenuje stejně jako první díl – Perfekcionistky. Kniha opět pojednává o partě dívek, o tajemných mystériích a o „dokonalém” městečku, které samozřejmě dokonalé není. Z hloupé diskuze plné nevinných narážek na smrt jiných lidí se vyvine krutá hra podobná lovu na všechny, které hlavní hrdinky nesnáší.
 |
| Zdroj |
Ke knize jsem přistupovala doopravdy skepticky. Ano, jakmile jsem viděla jméno Sara Shepard, srdce se mi nadšením rozbušilo, protože jsem s touto autorkou vyrůstala. Nejprve s PLL, poté s TLG a nyní tu mám Perfekcionistky. Autorčin problém – nebo možná spíš můj problém s autorkou – spočívá v jejím stylu všeho na jedno brdo. Tři knižní série, tři ústřední vraždy a tři (ne)dokonalá městečka. V Perfekcionistkách je vidět, jak je autorka sama sebou ovlivněna, ale kdo ví, čím to je způsobeno.
Ovšem i přes prakticky nulová očekávání jsem se do knihy neskutečně zamilovala. Jak se postavy postupně objevovaly na scéně a na povrch vyplouvala jejich děsivá tajemství, běhal mi mráz po zádech a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Ani posunutý termín z psychologie si neupoutal mou pozornost, dokud jsem nepřetočila poslední stránku!
 |
| Zdroj |
Nejspíše je Shepardová dostatečně vypsaná a nasbírala spoustu zkušeností, protože tahle série má všechno, co předchozí série neměly a co mi na nich vadilo. Neokoukaný děj, prudký spád, tajemství zahalená do lží a jizev nejen na duši. Kombinace charakterů hlavních hrdinek, jejich životů a tak iritujícího dokonalého městečka si mě prostě získala. Prakticky okamžitě jsem si běžela pro druhý díl, jen abych zjistila, co s holkama bude dál.
Pokud jste stejně skeptičtí jako jsem byla já, mám jednoduchou radu – nebuďte. Dejte autorce ještě jednu šanci a uvidíte, že vás překvapí.
Mířila vysoko
//
To jsem si takhle jednou projížděla své staré povídky dohledatelné v mém počítači. Stěhovala jsem se, neměla jsem internet a neměla jsem ani co dělat, takže jsem jen brouzdala svými složkami. A objevila tohle.
Nemyslím, že by to bylo něco extra, ale říkám si, jak jsem se musela cítit, když jsem tento krátký text psala? Co se mi honilo hlavou? Budu ráda, pokud mi napíšete váš názor!
Bomba explodovala a ona byla stále v budově. Snažila se, trénovala, chtěla být lepší. Jenže když klesala na zem pod vlivem výbuchu, proklínala sama sebe, proč nedala na svůj vnitřní hlas. Ten ji při odchodu spolubaletek napomínal, aby šla s nimi, že by měla jít, že se něco stane. Ale ona ho ignorovala.
Zítra totiž mělo být rozřešení, která z nich bude ta pravá pro obsazení do nové hry, a ačkoliv se na to vzhledově nehodila, doufala v to.
Mířila příliš vysoko, a jak se nyní ukázalo, bylo to zbytečné. Nyní ležela zhroucená pod zrcadlem, které explodovalo, po celém těle měla šrámy od střepů, co kolem ní prolétaly, a ona jenom zoufale štkala. Nechtěla brečet, nechtěla ukázat svou zranitelnost, ale nemohla jinak.
Zvedla unavenou a zraněnou ruku ke svému obličeji, aby si otřela krev stékající jí do očí a oslepující ji, a tím si rozmazala po tvářích slzy smíchané s líčením. Dříve jí záleželo na bezchybném nalíčení, byla přímo posedlá svým vzhledem, se kterým něco mohla udělat, když už ne se svou postavou, ale nyní…
Cítí se na dně. Už jí nevadí, že je při těle, a že na ni děti v tramvaji pokřikují tlusťoško. Už jí nevadí, že svou velikost musí hledat v obchodech s uzpůsobenou velikostí pro ty „Over Size.“
„Pomoc…“ šeptá roztřeseně. Jenže podvědomě tuší, že jí nikdo na pomoc nepřijde. Nikdo neví, že jí starý vrátný dovolil, aby v budově zůstala déle s důvěrou, že poté zabouchne a zkontroluje, že se dveře neotevírají.
Jenže zároveň doufá, že někdo slyšel výbuch. Že pro ni někdo přijde. Jistě, jejich studio je situováno na kraji města, kam je velký problém se dostat, ale zároveň to tu není přímo osamělé! Ale zdá se, že si náhodného výbuchu nikdo nevšiml.
Nikdo si nevšímá umírající osamělé ženy.
Hlavou se jí míhaly stovky emocí, pocitů, myšlenek a nesplněných přání. Kdyby si bývala našla přítele. Kdyby se bývala tolik nesoustředila na balet. Kdyby se bývala usmířila se sestrou. Kdyby si bývala našla práci, která by ji bavila a neubíjela. Kdyby víc žila. Kdyby přemýšlela nad svým životem.
V hlavě jí náhle zazněla slova jedné knihy. A přísahám… V tu chvíli jsem se cítil nekonečně. Donutilo ji to se zamyslet, kdy se ona cítila nekonečně. A nad svým životem. A nad vším, co kdy chtěla udělat, ale neudělá.
Leží.
Umírá.
A ona to ví.
A tak jsem to polila čajem… | Muffin a čaj
//
Muffin a čaj je prvotina českého autora vydávajícího pod pseudonymem Theo Addair. Znát ho zatím můžeme z několika soutěžích, kterých se účastnil, a to mu vysloužilo druhé místo v Přeboru autorů fantastiky.
Tato osoba se dá ale také popsat jako nesmírně milý a laskavý člověk, kterému občas přeci jen v očích zazáří neposedné jiskřičky…
Právě jako třeba na narozeninách Yoli, kam si ho nakladatelství pozvalo na křest knihy.
Muffin a čaj byl pokřtěn voňavým černým čajem (vedeným mou rukou!) a ačkoliv mi trhalo srdce knihu takhle ničit, Theo z toho byl nadšen. A ta vůně je asi milým bonusem!
Tohle ale není recenze na Muffina a čaje, ta teprve přijde.
Narozeniny Yoli nakladatelství (už čtvrté!) probíhaly prakticky celé v duchu Muffina a čaje. Narozeninový dort byl z muffinů a i ty tyčky (ne, fakt pořád nevím, jak se to jmenuje!) krásně ladily. Jakmile byla kniha pokřtěna (promiň, kniho!), u našeho stolečku se prakticky hned seběhli všichni přítomní. Theo podepisoval a podepisoval, divže si neupsal ruku. Někteří se s naší celebritou rovnou i fotili a prostě to byla taková neoficiální autogramiáda.
 |
| Fakt jako nevím, co jsem zrovna kvákla, ale Theo vypadá dost šokovaně. Na to, že mě už pár let zná… |
A já vám nyní přináším možnost si o Muffina a čaje (samozřejmě podepsaného autorem) zasoutěžit. Soutěžit může každý s doručovací adresou v ČR, nebo SR za případu, že splní následující podmínky:
1. Do komentáře vložit svůj e-mail.
2. Napsat, jaká kniha se mu za rok 2017 nejvíc líbila.
3. Napsat, na jakou knihu se v roce 2018 nejvíc těší.
Samozřejmě lze získat i bonusové vstupy, bez toho by to nebyla pořádná soutěž, že ano.
1. Sledovat Thea na instagramu
2. Sledovat mou maličkost na instagramu
3. Sledovat Thea na facebooku
Prosím, za každý bonusový vstup do komentáře samozřejmě připište i jméno, pod kterým sledujete.
Soutěž trvá do 31. 3. 2018 23:59 a vyhlášení proběhne hezky pěkně na apríla. Výherce bude vyhlášen zde a kontaktován e-mailem, Pokud se do 72 hodin od kontaktování neozve, bude losován nový.
VŠEM SE HROZNĚ OMLOUVÁM. STĚHOVALA JSEM SE A BYLA JSEM BEZ INTERNETU. NA MÉM INSTAGRAMU MŮŽETE SLEDOVAT LOSOVÁNÍ VÝHERCE, KTERÝM SE STÁVÁ….
BETTY PÁVKOVÁ – GRATULUJI!
Všem moc děkuji za účast a věřte, že brzy proběhne další soutěž 🙂
The End Of The F ** king world
// |
| Zdroj |
“Sometimes everything is suddenly really simple, You step out and you see where you are really clearly. You see yourself, and you think, ‘Fuck this shit.”
 |
| Zdroj |
Kdo by v dnešní době nekoukal na seriály, skoro jako by nežil. Minimálně znáte Simpsonovi, Ulici, Ordinaci, ale také hodně letí Přátelé a starší zajistě ocení Chůvu k pohledání, Gillmorova děvčata a Sabrinu. Dnešní mládež ovšem tyto seriály prakticky nezná, ačkoliv jsme se u nich nasmáli.
Já sama jsem je sledovala vždy v televizi. Pokaždé jsem si prostě sedla ve stejný čas před televizi a většinou u toho obědvala. Ani jsem netušila, že se to nějak jmenuje – seriály – a že to jednou bude takový trend.
Mezi mladými ale frčí seriály jako The Game of Thrones, Pretty Little Liars, The Vampire Diarie, 13 Reasons Why a právě novinka od Netflixu, The End Of The F ** king World.
James (Alex Lawther) je sedmnáctiletý kluk, který si o sobě myslí, že je psychopat s potřebou zabít člověka. Alyssa (Jessica Barden) je také sedmnáctiletá a právě začala chodit na stejnou školu jako James. Vyznačuje se svým více než hrubým jazykem a tendencí neustále porušovat pravidla. Oba hrdinové nemají z různých důvodu jednoduché dospívání. Seznámí se dost netradičním způsobem na školním obědě. Později spolu z dost odlišných důvodů začnou chodit, a tak celý příběh začíná. (zdroj)
Kdybych měla říct, čím mě TEOTFW tak strašně zaujalo, asi bych měla problém odpověď najít. Příběh je natolik specifický a postavy tak odlišné, že by mě to spíš normálně štvalo. Vlastně se zde skoro nic neodehrává. Herci jsou neokoukaní, mladí a občas jim člověk zcela nevěří. Děj je přehnaný, ale vlastně uvěřitelný.
A čím mě tenhle seriál tedy tak strašně uchvátil?
 |
| Zdroj |
Zajímavý soundtrack dokreslující atmosféru mě zprvu poměrně dost překvapil, protože jsem většinu písniček nezdála. Ovšem k tomu, co se během seriálu dělo, tak nějak perfektně seděl.
Postavy a jejich proměna mě chytila za srdce. Na začátku jsem nad nimi kroutila očima a stěžovala si, co je to za podivné existence, proč by někdo o něčem takovém chtěl natáčet seriál, ale jak jsem se osmi dvacetiminutovými díly prokousávala, tajil se mi dech a měla jsem o ně strach. Chtěla jsem, tak strašně jsem chtěla, aby vše dopadlo tak, jak má.
Předstíraný vztah, zmatečné důvody k útěku a nepochopení, s kterým na sebe James s Alyssou shlíželi, mě zprvu nutilo seriál vypnout. Jenže všichni o tom mluvili. Každý říkal, jak je to boží, Netflix mi neustále nabízel shlédnutí, a když jsem jeden víkend neměla v noci co dělat, otevřela jsem si to.
 |
| Zdroj |
Překvapila mě délka dílů, šokovalo mě i jejich množství. Znuděně jsem se zapřela o židli a… další tři hodiny se neodlepila. Dokonce i přítel, který normálně seriály moc nevyhledává, si sedl vedle mě a koukali jsme spolu. I teď, víc jak týden po dokoukání, o tom stále mluvíme. Rozebíráme jednotlivé situace, snažíme se najít jejich důvody pro jednotlivé činy, snažíme se pochopit, kdo co proč udělal, jak by se to mohlo stát jinak, jak bychom mohli pomoci.
Pokud hledáte seriál na odreagování, u kterého budete tajit dech a říkat si cože!?, tenhle by pro vás mohl být ten správný. Nejedná se o klasické klišé. Vlastně jedná, ale v takové formě, že to vůbec nevadí. Stane se tolik šokujících momentů, že jenom nakrčíte obočí a budete si chtít vyrvat vlasy.
Vývoj postav mě neskutečně chytl u srdce, stejně jako jejich příběhy, s kterými jsem se ztotožňovala. Hrozně jsem litovala tatínka Jamese a maminku Alyssi. Oni za nic nemohli a přesto se jim toho stalo tolik…
 |
| Zdroj |
U některých momentů jsem jen se slzami v očích seděla a prosila, aby jejich utrpení už skončilo. Aby se to napravilo. Ale od začátku seriálu mi bylo jasné, že tahle hořkosladká komedie asi šťastný konec mít nebude…
A co vy? Viděli jste TEOTFW? Znáte nějaké podobné seriály?
 |
| Zdroj |
ZAHRADA SPÁČŮ
// |
| Zdroj |
Zahrada spáčů je kniha s neočekávanou zápletkou, přičemž během jejího čtení budete s velkou pravděpodobností jen nechápavě koukat ve snaze se nepozvracet. Často se mi stávalo, že jsem jen v šoku otevírala pusu a měla co dělat, abych knihu ve vzteku neroztrhala a nespálila.
 |
| Zdroj |
O uzavřených komunitách víceméně každý z nás slyšel. Lidé žijí na jednom místě se stále stejnou ideologií a stále myslí na to samé. Nikam se neposouvají, v poklidu prožijí život leckdy ve středověkých podmínkách, a to vše předávají mladé generaci. Zní to skoro idylicky! Což je přesně to, co si Pearl o Seed myslí. Že je to ráj na zemi.
Demagogie neustále vtloukána do hlavy ze všech stran, tajemství ohledně její matky a nádherné okolí spolu s nutností pracovat a zapojovat se do dění všude kolem domu. A že toho dění je! Práce o políčka, zvířata, stroje. A nakonec způsob, jakým musí obyvatelé Seedu odčinovat své “prohřešky.” Jen Papa ovšem ví, co všechno mu Příroda říká a jak přistupovat ke svým ovečkám.
Odporné pedofilní a nechutné chování strýčků mě neustále nutilo k otázce: “proč, zatraceně proč!?” Nenašla jsem odpověď. Ač jsem od Zahrady spáčů čekala dystopický román, v kterých je možno opravdu mnoho věcí, tohle jsem vážně nečekala.
Pearl věří, že je všechno dobře. Že se musí Papovi a strýčkům přizpůsobovat, protože jinak budou všichni potrestáni Přírodou. A pak se náhle objeví rodina ze světa tam venku. Všichni obyvatelé Seedu mají informace o tom, jak je to tam zvrácené a Příroda již vše živé dávno potrestala, ale ukáže se, že to vůbec není pravda.
 |
| Zdroj |
A najednou je Seed obrácen vzhůru nohama. Přibližně po první polovině knihy se děj stává svižnější a rychlejší, akce míhá akci a ukazuje se celý problém Seedu. V některých momentech mi hrůzou běhal mráz po zádech a na jednu stranu jsem se modlila, aby už byl konec. Na druhou stranu jsem žádala, aby kniha byla delší a nikdy vlastně neskončila.
Problémem bylo, že autorka psala poněkud suchým stylem. Ač byl nápad skvělý, autorka nedokázala vystihnout všechno, co by mohl námět skrývat. Občas jsem měla takové wtf chvíle, ale v celkovém součtu ve mně kniha zanechala hluboký dojem.
 |
| Zdroj |
Taky mě ovšem trochu zarazilo určení knihy jako pro mládež. Dětem minimálně do šestnácti bych to určitě nedoporučovala, protože je to přeci jen… drsnější téma a ne každý by ho mohl snést.
Cekově ovšem knihu hodnotím
Pf, poradenství!
//Když jsem šla na přijímačky, říkala jsem si, že to bude v pohodě. Byly lehké, dostala jsem se, zápis proběhl. Při náhledu do rozvrhu jsem měla sto chutí se smát, protože mít v prvním semestru hned volno v pondělí a pátek? No lahoda! Kdykoliv jsem ale někomu říkala, co vlastně studuji, nechápavě na mě koukali. Dokonce i na mé první přednášce, která byla s dalšími třemi obory, na nás hleděli ve stylu a jsi si jistá, že se tohle studuje na zemědělce? Ano, jsem si jistá! A jsem na to hrdá.
Nyní bych vám tedy ráda poodhalila roušku toho, co vlastně obor Poradenství v odborném vzdělávání je…
 |
| Zdroj |
Jít třikrát týdně do školy, mít jen šest zkoušek a být v oboru jen s dalšími třiceti lidmi. Zní to skvěle, že? Přesně takhle vypadá můj první semestr v oboru Poradenství v odborném vzdělávání, který je vyučován na ČZU v Praze. Spadá pod fakultu PEF a vlastně je mou domovinou Institut poradenství a vzdělávání v Malé Chuchli.
První dny jsem vůbec netušila, k čemu mi zatraceně tahle škola vlastně bude. Co pak mohu dělat? Byla jsem zmatená jak lesní včela a probrečela jsem pár nocí. Proč já blbá se víc neučila na přijímačky na Karlovku? Nebo proč jsem se aspoň neodvolala, když mi vstupenka do studia utekla jen o dva body? S ohlédnutím za semestrem si ale říkám, že to přeci jen snad k něčemu bude. Že snad budu i schopna se zorientovat!
Tahle zatracená škola mi bude nakonec k tomu, že se mohu vzdělávat v oboru Poradenství. Technicky vzato budu nakonec učit dospěláky, ale když si k tomu dodělám učitelské minimum, budu moct učit odborné předměty – psychologie, sociologie, pedagogika… – na středních školách. Hned to zní veseleji, že?
Moje fakulta sídlí v Malé Chuchli na krásném bývalém statku. Máme velkou zahradu, kuchyni a všehovšudy je nás na škole ani ne dvě stě. Pedagogové jsou milí a vstřícní, stejně jako naše studijní. Sice stále moc nevím, co všechno se to učím. Byla jsem zděšena, že pod pojmem Odborná příprava se skrývá ekonomika a účetnictví, stejně jako mě vyšokovala naše docentka na sociologii, která nás informovala o psaní jakýchsi úvah každé cviko.
 |
| Zdroj |
Skripta se na mě valila ze všech stran a já se pomalu topila v tom, co po nás který pedagog vlastně chce. Nakonec jsem se ale zorientovala. Nyní dokážu ocenit soustředěnou přípravu ze střední školu z oboru Základy společenských věd, kdy do nás neustále bylo hustěno, jak se musíme učit, jinak jsme v háji. Když nás strašili s tím, že na výšce se s námi nikdo mazat nebude. Měli pravdu!
Přede mnou je ale nyní zkouškové. Za tři dny mám zkoušku, na kterou jsem se ještě ani nepodívala. Ale vím, že to dám. Celý semestr jsem se soustavně připravovala. Vím, o čem byla řeč, vím, že to nebude lehké. Ale vím, že nejsem lempl. Naučila jsem se plavat v organizačních systémech, naučila jsem se zběsilému kraulu v úprku před termíny.
A třeba mi ta vejška přece jen k něčemu bude!
 |
| Zdroj |
