Když jsem šla na přijímačky, říkala jsem si, že to bude v pohodě. Byly lehké, dostala jsem se, zápis proběhl. Při náhledu do rozvrhu jsem měla sto chutí se smát, protože mít v prvním semestru hned volno v pondělí a pátek? No lahoda! Kdykoliv jsem ale někomu říkala, co vlastně studuji, nechápavě na mě koukali. Dokonce i na mé první přednášce, která byla s dalšími třemi obory, na nás hleděli ve stylu a jsi si jistá, že se tohle studuje na zemědělce? Ano, jsem si jistá! A jsem na to hrdá.
Nyní bych vám tedy ráda poodhalila roušku toho, co vlastně obor Poradenství v odborném vzdělávání je…
Jít třikrát týdně do školy, mít jen šest zkoušek a být v oboru jen s dalšími třiceti lidmi. Zní to skvěle, že? Přesně takhle vypadá můj první semestr v oboru Poradenství v odborném vzdělávání, který je vyučován na ČZU v Praze. Spadá pod fakultu PEF a vlastně je mou domovinou Institut poradenství a vzdělávání v Malé Chuchli.
První dny jsem vůbec netušila, k čemu mi zatraceně tahle škola vlastně bude. Co pak mohu dělat? Byla jsem zmatená jak lesní včela a probrečela jsem pár nocí. Proč já blbá se víc neučila na přijímačky na Karlovku? Nebo proč jsem se aspoň neodvolala, když mi vstupenka do studia utekla jen o dva body? S ohlédnutím za semestrem si ale říkám, že to přeci jen snad k něčemu bude. Že snad budu i schopna se zorientovat!
Tahle zatracená škola mi bude nakonec k tomu, že se mohu vzdělávat v oboru Poradenství. Technicky vzato budu nakonec učit dospěláky, ale když si k tomu dodělám učitelské minimum, budu moct učit odborné předměty – psychologie, sociologie, pedagogika… – na středních školách. Hned to zní veseleji, že?
Moje fakulta sídlí v Malé Chuchli na krásném bývalém statku. Máme velkou zahradu, kuchyni a všehovšudy je nás na škole ani ne dvě stě. Pedagogové jsou milí a vstřícní, stejně jako naše studijní. Sice stále moc nevím, co všechno se to učím. Byla jsem zděšena, že pod pojmem Odborná příprava se skrývá ekonomika a účetnictví, stejně jako mě vyšokovala naše docentka na sociologii, která nás informovala o psaní jakýchsi úvah každé cviko.
Skripta se na mě valila ze všech stran a já se pomalu topila v tom, co po nás který pedagog vlastně chce. Nakonec jsem se ale zorientovala. Nyní dokážu ocenit soustředěnou přípravu ze střední školu z oboru Základy společenských věd, kdy do nás neustále bylo hustěno, jak se musíme učit, jinak jsme v háji. Když nás strašili s tím, že na výšce se s námi nikdo mazat nebude. Měli pravdu!
Přede mnou je ale nyní zkouškové. Za tři dny mám zkoušku, na kterou jsem se ještě ani nepodívala. Ale vím, že to dám. Celý semestr jsem se soustavně připravovala. Vím, o čem byla řeč, vím, že to nebude lehké. Ale vím, že nejsem lempl. Naučila jsem se plavat v organizačních systémech, naučila jsem se zběsilému kraulu v úprku před termíny.
A třeba mi ta vejška přece jen k něčemu bude!
A co vy, kteří studujete? Jak se vám daří ve zkouškovém?