Category: Názory na knihy

Zdroj

Každý, kdo se alespoň trochu pohybuje v Young Adult četbě musel někdy slyšet o Greenovi. Před pár lety frčelo Hvězdy nám nepřály, potom jedna kniha střídala druhou a pak nastalo ticho po pěšině. Všichni napjatě čekali, co (a jestli vůbec něco) se bude dít.

Zdroj

A najednou to tady fakt je. Jedna želva za druhou se šíří knižním světem, jako obrovská lavina na sebe nabaluje další a další věci. Nejspíš budete jako já – budete k tomu přistupovat skepticky.

Continue reading “Nový Green chytí za srdce každého | Jedna želva za druhou”

Zdroj

Nevím, kolik z vás zná Roztomilé malé lhářky (v originále Pretty Little Liars), ale jednu dobu to byl velký hit. Z napínavého seriálu se ale postupem času stalo ždímání peněz a nové série ztrácely na smyslu. Ani ty knihy nebyly ony. Pak se ovšem objevila série Hra lží (v originále The Lying Game) a autorka znovu vystřelila vzhůru. Seriál se klasicky od děje knih odklonil a nezískal velkou popularitu.

Zdroj

A nyní se objevila (dobře, já jsem objevila) série Perfekcionistky. Kdo ví, zda bude i seriál (ale předpokládám, že ano), ale ač jsem tomu nedávala moc šancí, první díl si mě zcela získal.

Jak jsem již zmínila, série se jmenuje stejně jako první díl – Perfekcionistky. Kniha opět pojednává o partě dívek, o tajemných mystériích a o „dokonalém” městečku, které samozřejmě dokonalé není. Z hloupé diskuze plné nevinných narážek na smrt jiných lidí se vyvine krutá hra podobná lovu na všechny, které hlavní hrdinky nesnáší.

Zdroj

Ke knize jsem přistupovala doopravdy skepticky. Ano, jakmile jsem viděla jméno Sara Shepard, srdce se mi nadšením rozbušilo, protože jsem s touto autorkou vyrůstala. Nejprve s PLL, poté s TLG a nyní tu mám Perfekcionistky. Autorčin problém – nebo možná spíš můj problém s autorkou – spočívá v jejím stylu všeho na jedno brdo. Tři knižní série, tři ústřední vraždy a tři (ne)dokonalá městečka. V Perfekcionistkách je vidět, jak je autorka sama sebou ovlivněna, ale kdo ví, čím to je způsobeno.

Zdroj

Zdroj

Zahrada spáčů je kniha s neočekávanou zápletkou, přičemž během jejího čtení budete s velkou pravděpodobností jen nechápavě koukat ve snaze se nepozvracet. Často se mi stávalo, že jsem jen v šoku otevírala pusu a měla co dělat, abych knihu ve vzteku neroztrhala a nespálila.

Zdroj

O uzavřených komunitách víceméně každý z nás slyšel. Lidé žijí na jednom místě se stále stejnou ideologií a stále myslí na to samé. Nikam se neposouvají, v poklidu prožijí život leckdy ve středověkých podmínkách, a to vše předávají mladé generaci. Zní to skoro idylicky! Což je přesně to, co si Pearl o Seed myslí. Že je to ráj na zemi.
Demagogie neustále vtloukána do hlavy ze všech stran, tajemství ohledně její matky a nádherné okolí spolu s nutností pracovat a zapojovat se do dění všude kolem domu. A že toho dění je! Práce o políčka, zvířata, stroje. A nakonec způsob, jakým musí obyvatelé Seedu odčinovat své “prohřešky.” Jen Papa ovšem ví, co všechno mu Příroda říká a jak přistupovat ke svým ovečkám.

Odporné pedofilní a nechutné chování strýčků mě neustále nutilo k otázce: “proč, zatraceně proč!?” Nenašla jsem odpověď. Ač jsem od Zahrady spáčů čekala dystopický román, v kterých je možno opravdu mnoho věcí, tohle jsem vážně nečekala. 

Pearl věří, že je všechno dobře. Že se musí Papovi a strýčkům přizpůsobovat, protože jinak budou všichni potrestáni Přírodou. A pak se náhle objeví rodina ze světa tam venku. Všichni obyvatelé Seedu mají informace o tom, jak je to tam zvrácené a Příroda již vše živé dávno potrestala, ale ukáže se, že to vůbec není pravda.

Zdroj

A najednou je Seed obrácen vzhůru nohama. Přibližně po první polovině knihy se děj stává svižnější a rychlejší, akce míhá akci a ukazuje se celý problém Seedu. V některých momentech mi hrůzou běhal mráz po zádech a na jednu stranu jsem se modlila, aby už byl konec. Na druhou stranu jsem žádala, aby kniha byla delší a nikdy vlastně neskončila.

Zdroj

Taky mě ovšem trochu zarazilo určení knihy jako pro mládež. Dětem minimálně do šestnácti bych to určitě nedoporučovala, protože je to přeci jen… drsnější téma a ne každý by ho mohl snést. 

Cekově ovšem knihu hodnotím

Cadence každý rok jezdí na ostrov za svým dědečkem, kde spolu se stejně starými bratranci a sestřenicí prožívá divoká léta plná srandiček a triků. Říká se jim Lháři. Mladším dětem říkají maloši a celkově ignorují svou rodinu.

Žijí rychle a vše si berou plnými doušky. Jenže poté se to zvrtne…

Původní název: We Were Liars  

Autor: E. Lockhart
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2015
Počet stran: 264

“Přečtěte si to. A jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě lžete!”

Cady utrpěla pořádný úraz hlavy – nic si nepamatuje, bere prášky a všechno má jako v mlze. Mamka jí nic nechce říct, dědeček se po smrti babičky změnil a neustále ji oslovuje Mirren a maloši si myslí, že je z ní feťák.

Poslední dva roky má jako v mlze a nic si nepamatuje. A my tápeme s ní. Marně sledujeme její boj o to, aby si vzpomněla, plaveme v tom stejně jako ona. Dech se tají a čím víc odhalujeme spletitá tajemství dokonalého rodu Sinclairových, tím víc se nám chce brečet.

Knihu jsem poprvé četla, když jsem byla na brigádě v knihkupectví. Přítel mi ji koupil k narozeninám (spolu s Fangirl) a proto jsem se na ni hned vrhla. Ostrov patří mezi knihy, na které nikdy nezapomenete. Zavrtá se vám pod kůži a i když si budete chtít děj zopakovat dalším přečtením, stále v něm budete objevovat nové a nové věci.

Celý děj jsem měla sevřené hrdlo a jak jsem postupovala, bylo mi Cady a celého rodu Sinclairových čím dál tím víc líto.

Myslím, že Ostrov lhářů je jedna z nejgeniálnějších young adult knih, co jsem kdy četla. Je v ní vše, co by vás mohlo zajímat – napětí, romance, ztráta, tajemství… Odkrývá nám život zhýčkaného bohatého dědečka, nezvedených dcer (princezen) a nespokojenost čtyř lidí, kteří jsou ochotni udělat cokoliv, aby svou rodinu napravili.

Upřímně, Lháře jsem si okamžitě oblíbila. Hádky tetiček a dědečka mi přišly nechutné a bezpředmětné, maloši jsou zase trhlí, skoro jako by se jednalo o malé děti, ale Lháři… jsou prostě perfektní.

Nejméně mi seděla Mirren, ovšem totálně jsem si zamilovala Gata. Proč? Kvůli jeho názorům. A hlavně kvůli narážkám na Větrnou hůrku!

Jestli hledáte oddechovou knihu, Ostrov lhářů odložte. Pokud se ovšem nebojíte ponořit přímo po hlavě do jiného světa – do světa boháčů a intrik – doporučuji. Myslím, že příběh není pro každého.

Nejvíce jsem brečela, když jsem četla, jak uhořeli retrívři. A potom pro Gata a Johnnyho. Co vy?