Co bych dělala, kdybych neměla svůj chytrý sešit, kam si zapisuji všechny knihy?
Vítám vás u dalšího článku o přečtených knihách! V konceptech číhá spoustu recenzí, ve škole mě straší zkoušky, ale pokud vše dobře dopadne, pak 14. 5. končím se semestrem a doženu recenze od začátku roku. Plán totiž je sepsat recenze na všechny přečtené knihy. Těch knih je k dnešnímu dni (pokud nepočítáme skripta), nádherných třicet tři. Ano, je to tak, za sto devatenáct dní od začátku roku jsem přelouskala třicet tři knih, což vychází na průměrem na tři knihy denně. Neskutečné.
A jaké tedy jsou ty knihy za březen?Třetí měsíc roku jsem otevřela knihou Half Bad, kterou jsem kdysi četla. Pak jsem narazila na první dva díly ve slevě (dohromady za úžasných padesát osm korun) a nemohla jsem odolat. A bože. Miluju Nathana. Dále jsem pokračovala druhým dílem, Half Wild, který mě okouzlil a vtáhl o chlup víc. Završení trilogie knihou Half Lost mě rozsypalo na kousíčky a jen jsem brečela a brečela. Neskutečný příběh. Nejspíš nová oblíbená série, protože mě to vážně dostalo.
V Anglii jsem s sebou měla jen čtečku, protože RyanAir a jeho pravidla příručního zavazadla, takže jsem zkoumala, co tam vlastně mám. Renegáti na mě čekali od Humbooku, kde jsem knihu dostala od eReading. A moc se mi to líbilo. Superhrdinové, boje s elitou, vzbouzející se pubertální synek… Paráda.
A pak jsem objevila poklad svého života, Děti krve a kostí. Nemohu, vážně se nemohu dočkat dalšího dílu. Bylo to tak neskutečně úžasné, magické, skvěle fantasy a plné zvratů, že mě to pohltilo a nemohla jsem se odtrhnout.
Den co den byl ve formě re-readingu, jelikož brzy vyjde další díl, kterého se už pěkných pár let nemohu dočkat.
Ztracená naděje, tedy pokračování a vlastně ten samý děj, jsem kdysi zkoušela a vůbec se mi nelíbil. Nyní jsem z něj byla ale nadšenější jak z Bez naděje.
Následoval docela cože román, který jsem přečetla v práci a nemohla se odtrhnout, ovšem zároveň jsem ho stále asi plně nepochopila. Vita Nostra mě uchvátil svou obálkou (a navíc se autor jmenoval Sergej), ale jak jsem četla víc a víc, zpětně jsem vůbec netušila, o čem to vlastně bylo. Nejspíš není magický realismus nic pro mě, protože beze studu přiznávám, že jsem knihu zkrátka nepochopila.
Předposlední knihou za březen byla pecka Sleduj mě, kvůli které jsem opět začala používat twitter. Z knihy jsem byla tak v šoku, tak nadšená, že jsem hned na Yoli facebook psala, jestli plánují vydat i pokračování. A plánují!
Zakončením měsíce byla Zlatá klec, kdy jsem nevěřila svému štěstí, když na mě v polici v knihovně jen tak pomrkávala a nebyl nikdo, kdo by mi ji sebral. Netuším, čím si mě kniha získala, často jsem měla sto chutí ji spálit a prohodit oknem pryč, často se mi chtělo ji zoufalstvím sežrat, ale v závěru… ano, líbila se mi!
A co jste za březen přečetli vy? Co čtete teď? Znáte některou z výše vypsaných knih?
Mimochodem, na mém instagramu máte o něco delší recenze, kde jsou i fotky knih (překvapivě).