V jednom z předchozích článků jsem se zmiňovala, že mám dvě školy. A je konec září. Z toho plyne, že mi obě školy začínají… Tak se pohodlně usaďte a pohovoříme si o tom, jak to nejde.
Studuji dvě školy. Obě prezenčně. Jednu v Praze. Druhou v Liberci. Teď se přiznejte, u které věty jste si začali ťukat na čelo? Většina mých známých hned po té první. Ale já si věřím, že to nějak půjde.
Už jenom kvůli tomu, že každá škola má naprosto odlišný systém výuky. V Praze studuji Poradenství v odborném vzdělávání a jelikož nás je na oboru hrozně málo, máme každý semestr výběr jen ze dvou předmětů („volitelných“ – jeden z nich si vzít musíme). Funguje to na principu, že prostě všechny předměty musíme splnit. Máme jich kolem pěti a prostě se to musí během studia udělat. Myslím, že můžeme do dalšího semestru převádět snad dva předměty? Což se mě naštěstí netýká! Za prvák jsem všechny předměty udělala na první pokus.
Naopak v Liberci, kde studuji Český jazyk-historie se zaměřením na vzdělávání, vše funguje na kreditovém systému. Nejde o počet odchozených let, ale o kredity (180), které se za bakalářské studium musí splnit. Což je právě ta největší výhoda, kterou vidím. Jak se totiž dalo čekat, u dvou prezenčních studií mi prostě rozvrhy budou kolidovat. Pro představu přikládám níže.
Jak zde vidíte, liberecký rozvrh a spousta nesrozumitelných zkratek.
Jak zde vidíte, pražský rozvrh a spousta nesrozumitelných názvů.
No, když jsem viděla liberecký rozvrh, chtělo se mi brečet. Jak s takovou úděsností něco nakombinuji? Měla jsem informace, že v Praze budeme mít volné pondělí a pátek. To je super! Ale jak do dvou dnů narvu tolik předmětů? Skoro tři hodiny jsem si trhala vlasy a s pláčem přemýšlela, které školy budu muset zanechat.
Pak mě ale osvítil duch svatý. Kreditový systém bude moje spása! Za dobu studia musím povinné předměty z prváku splnit. Abych postoupila do letního semestru, musím mít 15 kreditů. Jestliže budu chodit jen pondělky a pátky, budu mít 17 kreditů. Bude to na hraně, bude to neskutečně moc na hraně, ale projdu. A v letním semestru splním 40 kreditů a jelikož si budu moct rozvrh volit sama, věřím, že to nějak vykoulím a bude to lepší.
Už si říkáte, jaký blázen já to jsem?
Jak to vůbec stíhám?
Upřímně, zatím to moc nestíhám. Jsem druhý den doma, protože jsem zase nemocná. Moje tělo větší příval stresu moc dobře nezvládá a prakticky vždy chytnu nějakého bacila. Nebo to přitáhne přítel domů v podobě rýmičky, skočí si to na mě a já z toho vyjdu s antibiotiky. Už jsem si na to zvykla a v momentu, kdy začne K. pšíkat, je mi jasné, že budu mít antibiotika, jupí!
V polovině září jsem tedy začala chodit na TUL a už jenom z těch pár předmětů se mi protáčí panenky. Pomocné vědy historické, kde bereme paleografii? A máme dva týdny na přeložení dvou textů ze staročeštiny, vyluštit to písmo a přeložit to? Aha? Minuta transkribovaného projevu? Promyslet klady a zápory hovorové češtiny? Pětistránková práce na téma písem? Cože, cože, cože?!
Panenky se mi protáčí ještě teď a to už jsem si sehnala skripta a učebnice. Ponořila jsem se do toho a jakmile dopíšu článek, nedbám na nemoc a začnu si připravovat rozvrh výuky. Bez rozvrhu to totiž určitě nezvládnu. Bez organizace.
Jsem totiž docela blázen a kromě dvou škol ještě pracuji. Na telefonické lince řidičů (znáte 1224?), kde dnes a denně přepojuji a řeším případy, jak někdo špatně natankuje, jak někdo potřebuje náhradní vozidlo na svolávací akci. Jo, většině nerozumím. Ale strašně rychle se do toho dostávám a už nemusím vše přepojovat na zkušenější kolegy a poradím si s nimi sama. Vždycky se cítím tak strašně hrdě, když někomu pomohu.
A k tomu mám ještě spolek. Ne mám jako mám, ale spolupracuji v něm. Poslední dobou primárně formou dočasných péčí. Od začátku září u sebe mám dvě čuby a ani jedna se netváří, že by někam chtěla odejít, což mě trochu děsí, protože jak se na sebe naváží (a na mě), bude to odloučení bolet. Už teď vím, že tu jednu nebudu chtít dát.
V dalších článcích se budu víc věnovat škole, jak si vše rozplánovat a rozpracovat, aby to fungovalo. Nebo alespoň tak, aby to fungovalo mně!
První věta dobrý, při druhé jsem zpozorněla a když jsem četla města, tak jsem si řekla, že i nějaký výstup na Everest je v porovnání s Tvým studiem procházka 😀 Ale jako zase klobouk dolů, pokud to zvládneš a já jsem přesvědčena, že ano, tak budeš mít oproti ostatním o mnoho více znalostí a zkušeností – a to se vyplatí!
Zatím je to studium zajímavé hlavně 😀 Jedno je druhák a druhé prvák. Řekla jsem si, že pokud dám ZS, tak dám všechno. A já jsem taky přesvědčena, že to dám, hlavně svou touhou 😀 Děkuji!