Nový Green chytí za srdce každého | Jedna želva za druhou

Zdroj

Předpokládané vydání je na začátku května 2018, ale Yoli uvolnilo několik reading copy a rozeslalo je do davu. Kupodivu jsem se šťastným výhercem výtisku stala taktéž, takže Yoli, díky!
Kniha nepatří ke dlouhým – necelých 230 stránek se schroupe prakticky samo. Kapitoly jsou dlouhé asi tak akorát… Ale, co to tady plácám, tohle vás stejně nezajímá, určitě jste prostě napjatí, jak se kniha (ne)líbila!

Zdroj

Tak jdeme tedy na recenzi! Ke knize jsem přistupovala bez nulových znalostí, o čem vlastně je. Věděla jsem jen to, že jde o Greena, že má knížka boží obal a že želvy v názvu jsou rozkošné. Začala jsem knihu číst před zkouškou z psychologie (taky máte někdo zkoušky už teď, nebo jsme divná škola?) a mohu říct, že to byla chyba – nebyla jsem schopna se na zkoušku soustředit! Aza mě okamžitě pohltila. Srdce mi bušilo jak zvon, kdykoliv jsem se nořila do jejích spirálovitých myšlenek, a strachy se svíralo, jak se ona propadala sama sobě a své hlavě.

Zdroj

Green je prostě mistrem svého oboru. Nejen, že je skvělým spisovatelem, zároveň ovšem umí nepříjemné situace “hezky” zabalit a uhladit je. Jako když se zmuchlá papír a zas narovná – působí v pořádku, ale vy vidíte, že ho někdo poškodil. Začátek je poklidný, ovšem pak jste najednou vhozeni do divokého víru a sotva se naučíte plavat, děj vás vyplivne na břeh a vy jen zoufale lapáte po dechu s marnou snahou pochopit, co jste právě prožili. Jsem ještě já, nebo jsem se stala Azou?

Zdroj

Nejspíš na vás působí recenze strašně zmateně – já jsem z té knihy strašně zmatená. Mám vyražený dech, srdce se mi svírá a hlavou mi lítá hrozně moc otázek. Ale vím, že se k Želvám ještě vrátím. A vím, že pokaždé, když je budu číst, najdu něco nového. Něco nečekaného, něco překvapivého.