První párty je povídka, která ve mně hnila již delší dobu a nebyla jsem schopna ji nějak pořádně vymyslet. Nakonec jsem s ní spokojená a přináším ji zde.
“Ano, já vím, že říkáš, že jsi se učila, Mary, ale pochop, že tvé výsledky nejsou odpovídající. Je mi líto, ale pravděpodobně propadneš z matematiky…” Učitelův hlas byl doopravdy skleslý, očividně ho to vážně trápilo, ale mě rozhodně víc. Do očí se mi tlačily slzy a já bezmocně přešlapovala před celou třídou. Cítila jsem se strašně, obzvláště proto, že jsem věděla, jak je to důležité a že ten test musím dát.
“Omlouvám se. Mohu odejít?” zašeptala jsem tiše chraptivým hlasem; měla jsem na krajíčku. Pan Merrin jen mávl rukou a sledoval, jak s poraženě svěšenou hlavou odcházím do lavice. Všichni na mě soucitně hleděli, věděli, jaký jsem nervák. Byl by slyšet spadnout špendlík.
Nakonec to přerušil školní zvonek, kdy do všech jako když střelí. Začali si urychleně balit věci a postupně zdrhat ze třídy.
“Marilyn, musíš se naučit ovládat tu šílenou nervozitu, co tě stravuje. Jinak propadneš u mnoha důležitějších věcí, než je nějaká matematika,” pokusil se mě povzbudit pan Merrin ještě po hodině. Slabě jsem se pousmála a nos utřela do rukávu svetru.
“Pokusím se,” špitla jsem vzápětí nejistě a upřela na něj oči. Zasmál se a ve dveřích mi dal přednost.
O dvě hodiny později jsem konečně dorazila domů. Po matice jsme měli ještě fyziku, taky dobré vymýtání ďábla, ale jen jsme dělali pokusy. Naštěstí.
“Mamiii?” protáhla jsem okamžitě zvolání, prakticky po otevření dveří. Jenže místo mamky vylítl nejprve Camly, náš pesan, a za ním letěl Sebastian, můj bratr.
“Camly, to není pro tebe! Camly, fuj! Camly, prosím, vrať mi to!” Okamžitě jsem zavřela dveře, aby Cam nemohl vyběhnout ven, a s nakrčeným obočím jsem sledovala jejich souboj o balíček sušenek. Camly nakonec zvítězil a i s kořistí utekl, což bratr ohodnotil nespokojeným zavrčením.
“Dneska vyhrál Camly?” zašklebila jsem se. Na moment jsem zapomněla na matiku, ale to se mi prakticky okamžitě vrátilo.
“Vyhrál. Ale koukám, že ty jsi prohrála,” povzdechl si Seba a vzápětí rozpřáhl ruce, abych mohla vklouznout do jeho pevné teplé náruče.
“Strašně mě to štve. Umím to, ale… podělala jsem to. Máma mě zabije. Víš, jak jí o matiku jde,” začala jsem fňukat, stěžovat si a hořekovat. V tom mi ale něco došlo.
“Kde vůbec je máma?” zeptala jsem se zamyšleně, nacož se Seba zasmál a pustil mě. Vrátil se ke svému zdravému stravování, nebo co to v té kuchyni vlastně vyráběl, a předtím, než mi odpověděl, vesele zamával nožem.
“Jeli s tátou k babičce, prý se jí nějak přitížilo, tak ji jeli zkontrolovat. Vrátí se až ráno.” Dychtící nadšení z něj přímo prýštilo, ale já netušila proč. Zmateně jsem ho sledovala a naklonila hlavu ke straně, u čehož jsem vydala jakési uhuhu, abych ho pobídla k pokračování.
“A to znamená…”
“Ne!”
“Ano! Party!” zaradoval se Seba a zatančil kolem mě jakýsi oslavný taneček, něco mezi hula – hula a twerkem. Kdyby mi u hlavy spolu s ním netančily dva nože, asi bych se mu vysmála. Takhle jsem se kolem něj prosmekla a se založenýma rukama okamžitě zakroutila hlavou.
“Sebo, buď rozumný, prosím! Je úterý, zítra je škola a naši se vrátí možná už v noci! Nemůžeš tu uspořádat party!” snažila jsem se ho přemluvit, ačkoliv jsem věděla, že to je marné. Můj drahý bratříček totiž nadevše miloval párty. A možnosti se “legálně” opít, kterých přeci jen na střední škole je pomálu.
“Omyl, drahá sestřičko! Je úterý a to znamená ideální čas na párty! Našim jsem řekl, že vůbec nemusí spěchat, protože je tu přeci tvůj velký bratříček a postará se o tebe!” Zatímco on začal vítězoslavně halekat, já jen spráskla ruce a schovala tvář do dlaní.
Tohle bude šílený průser…
*
“Tyses asi posral, ne?” vydechla jsem šokovaně o několik hodin později, když jsem sešla dolů. V pokoji jsem se snažila spočítat matiku, ale nakonec jsem prokrastinovala nad knihou, kterou jsem si včera koupila, a jen bezmocně sledovala, co to zatraceně ten hlavní hrdina provádí.
Sebastian zatím stihl kompletně celé spodní patro přeměnit na dokonale vyhlížející doupě neřesti. Zatáhl závěsy na všech oknech, roztahal vánoční žárovičky podél místností a futer, do obýváku našrouboval diskokouli a dokonce vytahal taťkův starý kazeťák, kolem kterého vyskládal všechny možné kazety. Na stolech již byly mísy s různým občerstvením a pití s kelímky postávalo všude kolem, jen ho nalít.
Vše bylo připraveno a vypadalo to, že párty každou chvíli propukne.
A přímo uprostřed toho všeho stál Sebastian, ten neskutečně bezohledný bastard, hrdě se culil a s rozpaženýma rukama si skousl spodní ret.
“To čumíš, sestřičko!” vyhekl vzápětí pobaveně. Myslela jsem, že ho zabiju.
“Jdi se ale převléct, přeci mi neuděláš ostudu tím, že se tu budeš promenádovat v teplákách,” ohrnul znechuceně nosík a nakrčil obočí. Touha ho zabít sílila. Ovšem v tom se ozval zvonek, já tiše vyjekla a urychleně jsem se přesunula do svého pokoje.
Hluk dole sílil úměrně počtu zacinkání zvonku a party se pomalu rozjížděla. Naneštěstí si mamka vybrala tuhle chvíli pro to, aby mi zavolala.
“Ahoj, Mary! Jak se máš? Doufám, že to tam se Sebou nezboříte, že na tebe místo toho radši dá pozor!” vychrlila ve chvíli, kdy jsem telefon zvedla. Zprudka jsem se kousla do spodního rtu a odešla co nejdále od dveří.
“Ahoj, mami! Jo, mám se fajn. Opakuji si matiku, zase jsem to neudělala…” pronesla jsem o tolik tišeji, jak ona. Na druhé straně bylo slyšet ochromené ticho.
“Ale drahoušku, tak jsi se na to učila, ani to doučování nebylo zrovna levné…” Její odpověď jsem očekávala, ale i tak mě píchla u srdce připomínka své nejistoty.
“Jo, vím to, splatím vám to z brigád, promluvíme si, až dorazíte. Pan Merrin říkal, že je to hodně v mé psychice… A jak vůbec je babičce?” obrátila jsem okamžitě minci hovoru. Mamka naštěstí pochopila a začala povídat cosi o štrachání ve věži. Čím déle hovor trval, tím jsem byla nervóznější, ale naštěstí to sama mamka brzy utla s tím, že je zítra škola a měla bych jít spát. Slíbila jsem, že už jdu a s přáním pěkných snů jsem hovor ukončila, abych se vzápětí mohla podívat do zrcadla a skepticky přejet své tělo schované do zelených flitrovaných šatů. Styděla jsem se, ale zároveň jsem si přidala sexy. Už kvůli vysokému rozparku na levém stehně a látku hříšně obepínající mé tělo.
Na nohy jsem si připla lodičky a rty si naposledy slabě přetřela leskem. Hodila jsem matiku i ten problém, jaký budeme mít, pokud se provalí tahle šílená akce, a rozhodla se, že si svojí první párty užiju. Se vším všudy.
*
Pomalu jsem scházela schody a lehce se pravačkou přidržovala zábradlí. Nebyla jsem na podpatky zvyklá a proto jsem nějakou decentní oporu potřebovala, ale zase jsem nechtěla vypadat jako totální idiot, když je mi jasné, kolik sexuálních mašin alá bratrovy spolužačky zde bude.
“Mary!” vydechl brácha, jakmile mě spatřil. Slabě jsem začervenala a vzápětí se decentně zasmála, když Sebastian praštil do ramene svého kamaráda, který na mě zíral.
“Když jsem řekl, že mi nemáš udělat ostudu, nemyslel jsem to tak, že máš svést všechny v místnosti!” začal mě plísnit, ale podle skelných očí jsem poznala, že už v sobě taky něco má. Pousmála jsem se a jen ho konejšivě políbila na tvář.
“Bav se,” odvětila jsem a ležérně se otočila s elegantním pohozením vlasů. Vzápětí jsem se vmísila mezi jeho spolužáky s jediným cílem – alkohol. Necítila jsem se takhle… žensky asi nikdy, proto jsem moc netušila, co vlastně mám dělat, ale z bratrova vyprávění jsem vytušila, že by mi s tím vším alkohol mohl pomoci.
U provizorního baru stál nějaký chlapec, tedy spíš již mladík, který sám sebe stylizoval do role barmana. Laškovně na mě mrkl a po mém decentním mávnutí prstů mi něco namíchal. Napila jsem se a sama jsem si zabránila ve znechuceném otřesení se. Místo toho jsem to do sebe kopla vše a když se celá místnost zatočila, chtělo se mi začít tančit.
Jakmile se místnost ustálila, s kelímkem v ruce jsem se vydala středem tanečního parketu. Všichni mi uhýbali a holky si mě prohlížely s ohrnutými rty, zatímco kluci mlčky zírali. Cítila jsem se ve svých čtrnácti neskutečně zralá. Jako bohyně.
Tančit jsem vydržela několik desítek minut, protáčelo si mě mnoho tanečníků a každý z nich mi donesl něco k pití. Sama nevím, co vše jsem vypila, ale podpatků jsem se brzy zbavila. Byla jsem bosá, ale i tak se ke mně každý lísal. Seba si mě hlídal jak pes kost, zacož jsem mu byla vděčná, protože jsem nedokázala všechny chlípné ruce včas odhánět. I tak jsem se ovšem neskutečně bavila.
“Čau, kotě,” pronesl barman, který mi natočil první kelímek. Zasmála jsem se a pověsila se mu kolem krku. Budiž mu k dobru, že se mě hned nesnažil ochmatávat, jen mě chytil kolem pasu, abych mu nespadla někam ke kolenům.
Zachichotala jsem a spolu s tím, co jsem ho pohladila po vlasech, jsem promluvila: “Nazdar, chlapáku. Budeš se mnou tančit?” Spolu s tím jsem na něj vrhla psí oči a když přikývl, zavýskla jsem. Byla jsem opilá jak blázen, ale líbilo se mi to. Pusa mi jela jak na drátkách, nevnímala jsem čas a bylo to prostě skvělé. Bavila jsem se snad ještě jako nikdy a Tyler, jak se barman jmenoval, mi byl úžasný společníkem.
Ve čtyři ráno mě uložil do postele a jemně mě políbil na čelo. Nekoukal, když jsem se převlékala do pyžama, ale i tak se o mě postaral a přikryl až po bradu.
“Ráno ti bude neskutečně blbě, princezno. Užij si první kocovinu,” usmál se šibalsky a ukázal na můj gauč, “já počkám tady a ráno budu zase k dispozici,” dodal ještě a svlékl se do trenek, aby vzápětí doopravdy mohl lehnout. Usnul během chvilky, stejně jako já, zatímco se mi houpal celý pokoj, což bylo právě to, co mě ukolébalo.
*
Ráno jsem myslela, že se zezvracím. Probudila jsem se až v jednu a Tyler už čekal u stolu s kávou, vodou a práškem na hlavu. Nakonec jsem svůj žaludek přemluvila a vysvětlila mu, že musíme držet basu a sníst toast, abychom si dali prášek. Nechtěl spolupracovat, ale kafe ho přemohlo.
Našim jsem nikdy nic neřekla a nic nepoznali. Školu mi omlouval brácha, ale i tak myslím, že o tom prostě museli vědět. Jsou to rodiče, ti snad ví všechno!
Tyler se mnou zůstal a pečoval o mě. Stejně jako následující měsíce. Ač z toho Sebastian nebyl šťastný, byl toho názoru, že jsem mohla natrefit na většího obejdu.
