Květen 2019 | Knihy

Za květen jsem přečetla pouhých sedm knih. Ale průměrně se mi knihy docela líbily, takže myslím, že to stálo za to… A jaké to byly? Pojďme na to!

14. jsem slavnostně zakončila semestr a oficiálně se tím přiřadila ke třeťákům. Už jen rok a bude ze mě bakalář. Dost děsivá informace. Budu bc. Panda? To by aspoň byl titul! Ale o tom zas v dalším článku, který bude navazovat na Jsem druhanda!

Květen jsem otevřela Copatou mámou od Báry Bečvářové. Její blog mám v oblíbených a pravidelně na něj koukám. Ta ženská je neskutečně inspirativní a její děti to samé!

Pokračovala jsem další peckou, tentokrát od mistryně Agathy Christie. Na nějaké její dílo jsem se chystala už dlouho, ale já moc… no, nebudu vám lhát, nemusím detektivky. Proto jsem se Deseti malých černoušků bála a váhala, zda vůbec knihu načnout, ale pak jsem byla prostě neskutečně nadšená!

Vlna radosti pokračovala Zmizením Sáry Lindertové, kterou jsem měla v hledáčku už dlouho. Káťu Šardickou znám totiž z její ff Mé jméno, má krev a věděla jsem, že prostě umí psát. Kniha vyhrála Hvězdu inkoustu, tedy literární soutěž od Fragmentu, a jakmile se to šířilo světem, hrozně moc moc moc jsem se těšila. A pak byla sleva v Dobrovském (i délka se počítá) (nebo tak něco) a Sára mi sama skočila do košíku. No fakt, děsná úroveň, co? Ale stalo se a já ji ještě ten samý den zhltala. A lituji, že si ji nemohu číst znovu a znovu, jako bych ji nikdy nečetla!

Kůží plnou stínů jsem také nesáhla vedle. Ačkoliv je to od Omegy, velmi příjemně mě překvapila a já jen hltala další a další stránky. Za chůze, během jídla… Nebyl čas knihu odkládat!

A pak byla studená sprcha v podobě recenzáku Nenechám tě odejít od megaknih. A stejně jako Mora jsem to prakticky obrečela. A přitom to sklízí takový úspěch…

Letní dny a noci jsem četla stále poměrně rozladěná, ale v závěru jsem zjistila, že se mi to vlastně i líbilo. Něco víc, něco míň, prostě takový příjemný průměr. Obecně jsem zjistila, že s těmihle povídkovými soubory mám většinou problém…

Nakonec byl květen zakončen naší bohyní Colleen Hoover a její knihou Možná jednou. Jak mám s Colleen problémový vztah, tady jsem nesáhla vedle a prostě to zbožňuju.

No a co vy? Máte zkoušky? Co jste v květnu četli? Vedete si knižní deníček?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *