Nenechám tě odejít | Názor

Brilantní nápad smíšený s ubohým zpracováním a nedokonalým vyprávěním, to vše okořeněno překlepy, špatnou úpravou a pravopisnými i gramatickými chybami.

Stálo to za to? Nakladatelství Ocelot neznám a na spolupracích je skvělé, že poznáte spoustu věcí, kterým byste se normálně vyhýbali. Téma domácího násilí mě velmi zajímá, hlavně kvůli psychologii účastníků a aktérů. Studuji si i ve volném čase důvody, proč se co děje, zkoumám příčiny a nakonec i sama zkouším něco malého napsat. Čeká to tedy v šuplíku, až se k tomu dostanu, jelikož momentálně je vílí fantasy, které do konce týdne dopíšu a posílám betám, pak slovanská mytologie a tak dále, v řadě stojí i nepodstatný detail zvaný bakalářka.

Co jsem tím ale chtěla říct je, že v dnešní době může kdokoliv psát cokoliv. Pominu-li toto zvláštní vyjádření na goodreads, kde si sama autorka ohodnotila knihu, myslím, že spousta věcí přišla s překladem. Pro mě se tedy nakladatelství Ocelot vážně nevytáhlo a pochybuji, že kdy po nějaké knize pocházející od nich, sáhnu.

Mezi nejzávaznější pravopisné i gramatické prohřešky (a stylistické!) patří: čárka na začátku řádku (doslova napsáno slovo, enter, mezera, čárky, mezera), vynechané uvozovky na druhé straně přímé řeči, pochybné řádkování a rozhazování přímé řeči na několik řádků… A mohla bych pokračovat. To je ale chybou redaktorů, korektorů, nakladatelů a všech v nakladatelství Ocelot, kteří měli knihu na starosti.

Příběh na druhou stranu je vizitkou samotné autorky Chevy Stevens. Po jejím podivném smyslu pro humor v podobě hodnocení svého příběhu jsem zaváhala, ale na knihu už to nemělo vliv. Kniha má neskutečně skvělý a naprosto nevyužitý potenciál. Což mě šíleně mrzí, protože jak jsem řekla, toto téma je nekonečná studnice. Osvěta je stále třeba.

Autorka vzala téma z neskutečně zajímavého konce. Primárně neřešila, co se dělo a jak se týrání projevovalo, ale následky, tedy to, jak se Lindsey žije jedenáct let po útěku. Neskutečný byl vztah Lindsey se Sophií, ale nejspíš naprosto logický, jelikož celý život měly jen samy sebe. Ale upřímně, očekávala bych spíš opičí lásku, ale Lindsey se snažila si rozum uchovat, zacož chválím.

Sophie se celou dobu chovala neskutečně rozumně, ale jako by její postava ztrácela na zajímavosti, náhle se chovala na facku. Dost nepřijatelné a protivné. To se dá říct i o všech postavách. Měly zajímavé motivace, tendence a skvěle našlápnuto pro dobrý vývoj postav. Z většiny se pak staly chodící zombie bez motivace, které autorka jak figurky postrkovala po hrací ploše.

Temné téma studující zákoutí lidské duše má velmi působivý nástup. Poté ale nastane zlom a první třetinu, možná polovinu, se člověk začne nudit. I proto jsem knihu několikrát odložila a přemýšlela, zda mi to za to dočtení vůbec stojí. Nakonec se ale stane věc, kdy se stupňuje maniakální chování (a teprve tehdy končí spoilery z anotace) a pak už knihu nejde odložit. Prostě potřebujete vědět, co za tím stojí a hlavně… skončí to někdyDokáže se Lindsey osvobodit, nebo ji její minulost bude stále pronásledovat?

A co Sophie? Uvěří tátovi, uvěří mámě? Měla jsem moc otázek a na všechny dostala víceméně uspokojivou odpověď. Ano, příběh se mi jako takový líbil. Zpracování ale pokulhávalo a myslím, že by se kniha tak o čtvrtinu dokázala zkrátit.

I tak ji ale můžete na stránkách přelaskavých megaknih zakoupit a uvidíte; třeba budete spokojenější. A bacha… může to potkat vás i kohokoliv ve vašem okolí.

Nebuďte slepí.

 

 Výsledek obrázku pro stop domácímu násilí

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *