Duben 2019 | Knihy

Duben byl na knihy hojný, jelikož jsem si uhnala zánět šlach. Denně se učit 8 hodin není očividně to správné pro mou ctěnou pravačku, takže jsem měla ortézu a nemohla nic dělat. Nucené volno jsem tedy využila ke čtení. Celkem jsem tedy přečetla 13 knih, což dohromady činí 4 266 stránek. Není to mnoho, ale zas mě to ve čtecí výzvě posunulo o řádný kus dál.

Měsíc jsem otevřela rozkošně smutnými Hvězdami nad Berlínem. Český název se mi líbí mnohem více jak zahraniční a do knihy jsem se zkrátka naplno zamilovala. Povinná četba pro všechny, kdo čtou YA.

Pokračovala jsem Útěkem, který jsem četla v lázních a pak si vyčítala, že jsem si jinou knihu nevzala. Zklamání.

Asylum Sanctum mě poměrně nadchlo, zklamalo, zas nadchlo a na konec tak nějak znechutilo. Počáteční nadšení, z kterého mi reálně běhal mráz po zádech, opadlo a příběh se vrtkavě protáčel a opakoval.

Náš tajný příběh mě znechutil a častokrát jsem myslela, že knihu prostě mrsknu z okna a budu předstírat, že jsem vlastně vůbec nečetla.

Létem políbená byl pokus, abych si vylepšila chuť, ale kniha mě akorát víc rozmrzela. Oproti tomu Já a holka odvedle odvedlo svou práci precizně. Skoro. V první polovině jsem se třískala do hlavy, druhou jsem si pofňukala. A jak všichni říkají, že to čekali… Tak já to nečekala.

Polámaná krása mě často nutila protáčet panenky, znechuceně frkat a přemýšlet, proč někdo něco takového píše a jak mohl někdo být tak tupý.

Láska a jiné úkoly si mohla podat kniha Náš tajný příběh ruku, protože u obou jsem jen protáčela panenky a přemýšlela, jestli by v knihovně poznali, kdyby se kniha omylem proletěla oknem.

Ovšem pak přišla nečekaná pecka v podobě Posledního čísla. To jsem takhle jednou omylem zabloudila do Dobrovského na Václaváku a odešla s knihou pro sebe, pro přítele a na přijímačky. Konečně jsem se k Poslednímu číslu dostala a musím říct, že jsem vážně nelitovala. Naopak jsem se tak zamilovala, že se kniha stala knihou měsíce. Oprávněně!

Ledové sestry mají jednu velkou chybu. ¾ knihy je popsáno v anotaci. Což knize brutálně strhává hodnocení, protože jinak by to byla naprostá paráda.

Duben jsem zakončila duhově. Duo knih Nejdelší den Adama T. Achilleova píseň je neskutečně odlišné, ale obě jsem si zamilovala. Strašně moc.

Co jste za duben četli vy? Znáte některou z výše zmíněných?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *