Škola

Zkouškové – už zase!?

Zdroj

Ani jsme nestihli mrknout a letní semestr je najednou pryč. Už jen zápočtový týden a jsou tu zase zkoušky! Neuběhlo to nějak rychle? Zatraceně, proč to netrvá déle? Co teď!?
A co když takový šílený zmatkář a stresař, co vše potřebuje na 100 % naplánované, dostane dvoje antibiotika, co ho totálně odrovnají?

Zdroj

Psalo se 18. dubna a my zasedli před další test… Zní to divně a nelogicky? Jo, to se vám vůbec nedivím! Nový semestr nám začal 12. února. A o necelé dva měsíce později už by měl končit a vrháme se opět do víru zkoušek, nekonečného učení, panikaření nad nehotovým zápočtem a tak dál.

Zdroj

Neskutečně to letí. Vážně. Před chvílí jsem se stresem usedala za lavici v normální třídě a s těžkým srdcem otevírala zadání didaktického testu. A teď sedím den co den nad učením, usedám v aule do mrňavého místečka, kam se člověk není schopen normálně usadit, ale musí sám sebe různě štelovat a cpát, a myslím jen na to, jestli já jsem se náhodou trochu nezbláznila, když jsem si podala přihlášku ještě na jednu školu.

Nejsem žádný tajuplný šaman s dvakrát tak dlouhým dnem. To mi totiž oznamují spolužačky, když spolu drbeme nejnovější díl Riverdale, do toho si napíšu zkoušku na jedna a jako bonus se chlubím právě přečtenou knihou. Jenom když se prostě zakousnu, tak makám. Po třech hotových zkouškách (dva, jedna, jedna) se ale cítím totálně demotivovaně a naprosto v koncích. Jsem unavená, chce se mi zalézt do postele, ale vím, že musím vydržet do desíti a přihlásit se na další zkoušku.

Tenhle stav je asi nejhorší. Kdy víte, že jste za polovinou (tři z pěti), ale zároveň víte, že to nejtěžší vás čeká. Kdy na vás dopadá tíha všeho toho, co vás ještě čeká. Do toho zodpovědnost za děti na kroužcích a hledání práce, protože mi přeci jen kroužky s koncem roku skončí. Dá se s tím ale něco dělat?

Ne.

Jenom to přežít.

To se mi ale moc nepovedlo – ke stresu ze zkouškového se přidala angína. Nejentak nějaká. Jednou jsem ji přechodila a mrcha se rozhodla vrátit třikrát silnější. Dvoje antibiotika a na dva týdny jsem byla totálně odrovnaná. Nejhorší bylo, že jsem si ale nemohla lehnout. Musela jsem pracovat, dodělávat zápočty, vyfinišovat zápočtovou práci (krásných čtyřicet stran – taková malá bakalářka) a začít se drtit. Teď musím jen zaklepat a modlit se, aby se mi tělo nepomstilo další angínou, nebo něčím obdobným.

 

A jak to máte vy v tomto zátěžovém období? Maturantům držím palce, kolegům ve zkouškové přeji snadné otázky! Jak bojujete se stresem?

6 Comments

  • Lucka Stefani

    Úplně vím, o čem mluvíš.. My máme zápočtový týden ‘až’ za 14 dní, ale už teď máme předtermíny a je toho opravdu hodně. Zrovna tento semestr jsem si toho ještě zapsala úplně nemožně hodně 😀 Se stresem moc bojovat neumím, ale teď jedu učící techniku pomocí lístečků a učí se mi lépe než z pouhých textů.. Hodně zdaru při dalších zkouškách 🙂
    Lucka Stefani

    • Zrzavá Panda

      Taky přeju hodně zdaru! Hlavně štěstí na otázky, protože to je dost podstatné! 😀 Jinak vůbec nechápu, že někdo umí se naučit jenom z papírů. To prostě nedávám. Barvičky, lepíky!

  • Mrs. Jungová

    Taky to znám, ale popravdě už se těším, že už mě čeká jen poslední měsíc učení a pak už konečně bye bye. Za ty roky studia (2 střední a 1 vysoká) mě to studium už nebaví (už asi od konce prváku na výšce) a stejně mi k lepší práci zrovna v mém regionu nepomůže. Tak ani nevím proč studuji, ale tak kdo ví, třeba nakonec nějakou lepší práci seženu a zase jsem se naučila něco, co možná v budoucnu nakonec i využiji.
    Zkouškové bylo vždycky peklo, ale naštěstí se všechno dá zvládnout, když se tomu člověk věnuje dostatečně dlouho, jak člověk potřebuje.
    Nevím jestli je to věkem, ale už mi to leze do hlavy pomaleji a tak potřebuji na učení 2x tolik času než jiný. (A to je mi jen 25 xD) ale asi už je mozek z toho biflování prostě unavený a já to beru. Nijak mu to nezazlívám 😀

    Předešlé semestry jsem bývala ve stresu opravdu hodně a s odstupem času se na to dívám už s nadhledem. Nevím čím je tenhle poslední semestr jiný, ale zatím se ve stresu necítím, začala jsem s učením v předstihu a asi to mi pomáhá k tomu, že jsem se zatím neocitla na dně. A navíc mám pro sebe i motivaci k dokončení školy, našetřila jsem si na nový skůtr, takže mám v plánu si jej pak za odměnu pořídit. :))

    Navíc člověk si musí říkat, že na světě existují horší věci než to, že se ti nějaká zkouška nepovede na poprvé nebo že ji bude člověk opakovat třeba za rok. Hlavní je aby byl člověk zdravý a v pohodě, to je z mého pohledu nejdůležitější. A když je člověk v pohodě, tak pak jde všechno mnohem líp. (Asi zním teď hodně otravně pozitivně XD ale má to něco do sebe. Samozřejmě jsem taky někdy hodně pesimistická s blbou náladou, tomu se člověk nikdy nevyhne, blbých dnů je v roce hodně.)

    Přeji ti ať se ti zkouškové podaří a hlavně ať se vyléčíš a aby ti bylo líp:) Měj se hezky! ^^

    • Zrzavá Panda

      Tuším, že je hlavně mozek unaven. Přeci jen to vidím i na sobě a to je mi dvacet. Občas vypne a bojkotuje. Mizera jeden. Ta motivace v podobě skůtru je parádní, věřím, že tě to muselo namotivovat uplně maximálně!

      A moc díky! ♥

  • Luke

    Ach jaj, často jsem na tom podobně a to ani nechodím do školy. Prostě chci za den stihnout tolik věcí co se nedá stihnout ani za tři, ale jelikož jsem už jednou zažil vyhoření tak si teď na to dávám bacha.

    Proti stresu jsou myslím nejlepší pravidelné krátké přestávky a snaha brát věcí s lehkostí, nehrotit je. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř 🙂

    • Zrzavá Panda

      Přesně tak, taky bych toho chtěla udělat tolik a pak se mi chce brečet, že nic nestíhám. A přitom jsem toho stihla tolik!

      Jo, to je momentálně moje mantra 🙂

Leave a Reply to Luke Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich