Názory na knihy

Nový Green chytí za srdce každého | Jedna želva za druhou

 

Zdroj

Každý, kdo se alespoň trochu pohybuje v Young Adult četbě musel někdy slyšet o Greenovi. Před pár lety frčelo Hvězdy nám nepřály, potom jedna kniha střídala druhou a pak nastalo ticho po pěšině. Všichni napjatě čekali, co (a jestli vůbec něco) se bude dít.

Zdroj

A najednou to tady fakt je. Jedna želva za druhou se šíří knižním světem, jako obrovská lavina na sebe nabaluje další a další věci. Nejspíš budete jako já – budete k tomu přistupovat skepticky.

To je ale velká chyba.


Zdroj

Předpokládané vydání je na začátku května 2018, ale Yoli uvolnilo několik reading copy a rozeslalo je do davu. Kupodivu jsem se šťastným výhercem výtisku stala taktéž, takže Yoli, díky!
Kniha nepatří ke dlouhým – necelých 230 stránek se schroupe prakticky samo. Kapitoly jsou dlouhé asi tak akorát… Ale, co to tady plácám, tohle vás stejně nezajímá, určitě jste prostě napjatí, jak se kniha (ne)líbila!

Zdroj

Tak jdeme tedy na recenzi! Ke knize jsem přistupovala bez nulových znalostí, o čem vlastně je. Věděla jsem jen to, že jde o Greena, že má knížka boží obal a že želvy v názvu jsou rozkošné. Začala jsem knihu číst před zkouškou z psychologie (taky máte někdo zkoušky už teď, nebo jsme divná škola?) a mohu říct, že to byla chyba – nebyla jsem schopna se na zkoušku soustředit! Aza mě okamžitě pohltila. Srdce mi bušilo jak zvon, kdykoliv jsem se nořila do jejích spirálovitých myšlenek, a strachy se svíralo, jak se ona propadala sama sobě a své hlavě.

Zdroj

Jelikož mám sama určité problémy s hlavou, Azin problém mi byl dost známý. Tušila jsem, co prožívá, jak se asi cítí, co všechno ji trápí, jak moc to všechno bolí, jak příšerný pocit to je. Aza je typ hrdinky, u které nevíte, zda se do ní zamilovat, zavřít ji do ústavu, nebo obejmout a schovat před celým světem. To samé Davis – zastřelit ho a vyřvat si plíce, nebo ho konejšit až do svítání?

 

Zdroj

Green je prostě mistrem svého oboru. Nejen, že je skvělým spisovatelem, zároveň ovšem umí nepříjemné situace “hezky” zabalit a uhladit je. Jako když se zmuchlá papír a zas narovná – působí v pořádku, ale vy vidíte, že ho někdo poškodil. Začátek je poklidný, ovšem pak jste najednou vhozeni do divokého víru a sotva se naučíte plavat, děj vás vyplivne na břeh a vy jen zoufale lapáte po dechu s marnou snahou pochopit, co jste právě prožili. Jsem ještě já, nebo jsem se stala Azou?

Želvy vážně zapůsobí na všechny. Každý si v tom najde něco svého, co ho zaujme, čemu se může věnovat. Je to otázka, kde je uprchlý boháč? Nebo spíš, jak je na tom Aza? Nebo co cítí… – ne, nebudu spoilerovat. Přečtěte si to. Vážně.
Tuhle knihu by si měl přečíst každý bez ohledu na věk, pohlaví, vzdělání, smýšlení a já nevím, co ještě. Má v sobě něco tak greenovského, ale zároveň něco tak odlišného od TFIOS, že jsem se často ptala, zda to vážně je Green. Kniha možná je řazena do YA, ale i starší generace v ní něco najdou.
Zdroj

Nejspíš na vás působí recenze strašně zmateně – já jsem z té knihy strašně zmatená. Mám vyražený dech, srdce se mi svírá a hlavou mi lítá hrozně moc otázek. Ale vím, že se k Želvám ještě vrátím. A vím, že pokaždé, když je budu číst, najdu něco nového. Něco nečekaného, něco překvapivého.

A kdyby to šlo, těch hvězdiček bych dala klidně šedesát. Protože tahle kniha si to vážně zaslouží. 
 
 
„Kdyz jsi na ruskym kolem, tak vsichni kolem mluvi jenom o tom, ze jsou na ruskym kole a jaky je z ruskyho kola vyhled a jestli se ruskyho kola boji a kolikrát pojede dokola. A chozeni je taky takovy. Nikdo, kdo to dela, nemluvi nikdy o nicem jinym. O chozeni nemam zajem.” (s. 132)
 
„V bezměsíční tmě jsme byli svědky světla a já jsem začala trochu chápat, co asi Davise přivedlo k astronomii. (…) Spirály se donekonečna zmenšují, když jimi člověk míří dolů, ale také donekonečna zvětšují, když se vydá vzhůru.” (s. 226)

 

 

 

4 Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich